Jihozápad Francie

Z vinařského hlediska je jihozápad (le Sud-Ouest) rovnoprávným vinařským regionem. Zahrnuje vše, co směrem od Bordeaux leží proti proudu řek Garonne a Dordogne až k Pyrenejím a Francouzskému středohoří. Jeho hranice stanovily spíše konvence než logika. Vinařství zde existovalo nohem dříve než v Bordeaux a když pak toto město začalo s vlastní produkcí, bylo anglickou královskou korunou zvýhodněno na daňových a celních úlevách a posléze převzalo funkci překladiště pro vína z regionu. To vedlo k tomu, že vinaři z Bordeaux nejprve vypravili do světa své produkty a až poté přišla na řadu vína z regionů, která se mezitím mnohdy proměnila v ocet. Tyto a další obchodní restrikce, které kolem sebe Bordeaux rozprostřelo jako ochranný val, způsobily, že všechny ostatní oblasti v okolí byly považovány za druhořadé. Následky trvají dodnes. Teprve před zhruba dvaceti lety se podařilo několika vinařstvím jihozápadu navázat na slavnější minulost a upoutat pozornost znalců na celém světě. Pro ty se stal jihozápad Francie zdrojem cenově výhodných vín vysoké kvality.

Haut-Pays

Oblast východně a severovýchodně od Bordeaux zahrnuje pět dílčích regionů. Nejblíže města leží Bordure Aquitaine (okraj Akvitánska) s téměř totožnou odrůdovou skladbou bordelais. Začíná bezprostředně za Langonem a táhne se podél Garonny až k Agenu. Marmande je centrem oblasti, které navazuje na Graves. Tady se pěstují víceméně bílá vína s ovocným nádechem a červená kořenitá vína. Kromě odrůd z Bordeaux zde najdeme Fer Servadou, Gamay, Syrah, Malbec i autochtonní Abouriou. Rostou na vápenité a aluviální půdě. Cotes du Duras leží severně odtud. Na západě sousedí s Entre-Deux-Mers. Dnes se zde lisuje především suchý Sauvignon blanc a červená vína z odrůd bordelais. Buzet – oblast pokrývající levý břeh Garonny mezi Agenem a Marmandem dává především červená vína z odrůd Cabernet a Merlot. Půda je zde štěrkovitá a jílovitá. Nejznámějším a také největším označením původu v bezprostřední blízkosti Bordeaux je Bergerac s 93 obcemi a 13 tisíci hektary vinic. Právě tento region býval důležitou oblastí dávno před tím, než si Médoc vůbec začal budovat svůj vinařský věhlas. Vinařství zde má tradici už z dob Římanů, avšak právě tady zanechaly ony diskriminační snahy obchodníků z Bordeaux neblahé následky. Nebýt po staletí poctivé práce klášterů, zdejší víno by bylo odsouzeno k úpadku. Některá vína mohou směle konkurovat dražším vínům z Bordeaux. Jsou pěstována na podobných půdách (v nejlepších vinicích je to písčitý vápnitý jíl na štěrkovém podloží), ani klima se příliš neliší. I proto bylo v polovině 90 let navrženo, aby se Bergerac stal podoblastí Bordeaux. Zatím k tomu však nedošlo. Vína Bergerac AOC jsou generickému Bordeaux velmi podobná. Oproti tomu pod označením Cotes de Bergerac se lisují vína s výraznější tříslovinou a vyšším alkoholem, ale i lahodná bílá vína, takzvaná moelleux. V severovýchodním cípu oblasti se pak nacházejí vynikající vína apelace Pécharmant. Grand cru se rozprostírá asi na 300 hektarech na jižních svazích řeky Dordogne, jejichž štěrkovité, hlinité a vápnité půdy obsahují množství železa, které dodává vínu pevnou strukturu.

Gaillac a Cahors

Severně a severozápadně od Toulouse se rozkládá tzv. vlastní Haut-Pays se dvěma nejvýznamnějšími apelacemi. Gaillac byla jednou z prvních vinorodých oblastí starověké Galie a Římané ji považovali za nejsevernější hranici vinařského světa. Má 1600 hektarů a sahá až po městské zdi kdysi mocného katarského města Albi. Také v tomto případě sehrála důležitou roli levná doprava po splavných řekách Tarn a Garonne k oceánu a odtud pak do Anglie, kde se až do počátku 19.století udržela tradice scelování světlejších vín Klaret z Bordeaux s gaillackým červeným vínem. Většina producentů regionu nabízí širokou škálu vín, jenže jejich kvalita je značně rozdílná. Odrůda Gamay, ze které se vyráběla slabá gaillacká vína je postupně vytlačována místními odrůdami Duras a Fer Servadou, zde zvaná Braucol. Vzrůstá také poptávka po Syrah. Z bílých vín se pěstují domácí Mauzac, Odenc a Len de L’Elh. Přestože apelace dovoluje mísení několika odrůd, často narazíte na jedoodrůdová vína.

Cahors je asi nejzajímavější apelací jihozápadu. Proslavila ho černá vína z odrůdy Malbec. Také tady po připojení Gaskoňska k Anglii prožilo vinařství nebývalý rozmach. A také zde měla na kvalitu a cenu vína vliv snadná doprava po řece Lot. Úspěch „black wine“ na britských ostrovech nezastavily ani intriky vinařů v Bordeaux. Ve zlatých časech kolem roku 1720 činila osázená plocha úctyhodných 40 tisíc hektarů. Ovšem po fyloxerické katastrofě následovala další – přehmat vinařů v otázce rezistentních podnoží. A tak první světovou válku přežili vinaři jen díky výnosným hybridním odrůdám. V roce 1957 se Cahors znovu narodil. Dnes opět existuje tmavé červené víno s intenzívním aroma po plodech, lékořici a koření se silnou strukturou a výraznými tříslovinami.

Východně od Haut-Pays

V oblasti Aveyron je nejznámějším vínem Marcillac, které už v 10.století popsali mniši z opatství Conques. Právě tady je specialitou zdejšího vinařského světa již výše zmíněná odrůda Fer Servadou, zde nazývaná Mansoi. Pochází z Baskicka a přinesli ji sem poutníci vracející se ze španělské Compostely. Její řez je na jaře dost obtížný kvůli tvrdému dřevu, proto má v názvu slovo fer = železo. Voní po malinách, má výrazné třísloviny a musí se vypít mladé. Kousek dál na sever nad údolím řeky Lot se na dvaceti hektarech tísní réva dvou apelací: z bílé odrůdy Chenin blanc rostoucí na jílovoštěrkovité půdě a žule, se lisuje víno AOC Entraygues a z modrých odrůd Fer Servadou a Cabernet, kterým se zase daří na břidlici, vzniká apelace Le Fel. Ještě menší území okupuje maličká sousední oblast Estaign. Podloží je břidlicové a vápenité. Chenin a Mauzac dávají bílá vína, zatímco Gamay, Fer a Cabernet ovocná červená. Nejvýchodnější oblastí je pak asi 55 hektarová apelace Cotes de Millau. Také zde se produkují svěží bílá vína z odrůd Chenin a Mauzac, a červená z Gamay, Syrah a Cabernet Sauvignon.

Pod Pyrenejemi

Mezi Bordeaux a Pyrenejemi se nachází Gaskoňsko, které je spíše známo z románů Alexandra Dumase. Právě odtud vyrazil roku 1630 d’Artagnan hledat své štěstí mezi královské mušketýry. V jeho srdci leží Armagnac – bývalá provincie, dnes území známé svým výborným – chtělo by se říci koňakem, ale použijme raději název brandy či pálenka.

Nejblíže Španělsku je oblast Irouléguy ležící na území francouzského Baskicka. Najdete tady krásná a kvalitní, leč neznámá a tedy i levná vína.

Několik kilometrů východně odtud najdete jednu z nejstarších vinařských oblastí ve Francii Jurancon. Francii. Produkují se zde jedny z nejhodnotnějších suchých i sladkých bílých vín regionu. Juransonské víno vstoupilo do historie tím, že jím byly omočeny rty právě narozeného budoucího krále Francie Jindřicha IV. Vždyť Navarra je odtud kousek. Réva roste v okolí města Pau na jižních svazích ve výšce 300 – 400 metrů nad mořem. Deštivé jarní počasí dodá dostatek vláhy, dlouhý slunný a suchý podzim zaručí zralost. Pokud to mírná zima dovolí, sklízí se až v prosinci. Až touto dobou totiž získá odrůda Petit Manseng svou osobitost. Malé, volně visící hrozny ztmavnou, bobule zasychají a vlivem horkých dnů a chladných nocí se dostaví passerillage, tedy extremní přezrálost. Kvůli vrtkavosti počasí i malému množství produktu se však lisuje i suchý Jurancon, který má od roku 1975 rovněž apelaci.

Severovýchodním směrem přes dvě říčky vychází nová hvězda na vinařském nebi – oblasti Cotes-de-Saint-Mont a Madiran vděčící za svůj výrazný charakter odrůdě Tannat. Mimochodem – tato odrůda se v jižní Francii pěstuje na více než 3000 hektarech. Patří do rodiny cotoidních podle zdejší autochtonní odrůdy Cot, což není nic jiného než Malbec. Stejně jako odrůda Negrette (původně se jmenovala Mavro, což řecky znamená černý). Ve 12.století, kdy Gaskoňsko náleželo anglické koruně, prožívala tato oblast obrovský boom – opět díky snadné a levné dopravě po řece Adour do přístavu Bayonne a odtud do severní Evropy. V 19.století tam bylo 1400 hektarů vinic. V roce 1950 to bylo už jen pouhých 50 a to i přesto, že dva roky před tím obdržel Madiran apelaci. A tady vlastně začíná jeden takový malý příběh, který bychom mohli označit za precedentní. Současně s přidělením apelace omezil státní úřad pro vinařství předepsaný podíl místní odrůdy Tannat na pouhých 40 – 60 procent a doporučil k vínům přidávat Cabernet anebo Fer Servadou. To velmi rozčílilo mladého vinaře Alaina Brumonta. Ze čtyř pětin osázel svou štěrkovitou vinici zavrženým Tannatem. Přísně limitoval výnosy, nechával mošt tři týdny na rmutu, dlouho školil v barikových sudech a často stáčel během skladování. Když poprvé v roce 1985 vyškolil Tannat bez přísad, začal mu nový život. Jeho příklad pečování o víno měl pak mnoho následovníků.

[mapsmarker marker=“12″]