Contact Information

Theodore Lowe, Ap #867-859
Sit Rd, Azusa New York

We Are Available 24/ 7. Call Now.

Původ: Jméno odrůdy pochází od Sangue (krev) a Giove (Jupiter) a znamená tedy Krev Jupiterova. Je rozšířená v různých kultivarech po Toskánsku. V  Itálii je registrováno 15 klonů této odrůdy. Kromě Chianti se z ní vyrábí Brunelo di Montalcino, Vino nobile di Montepulciano nebo Carmignano. Z Toskánska se odrůda rozšířila do Umbrie a Emilia Romagna. Celkově v Itálii zabírá 10% plochy vinic. Pěstuje se i v Argentině, Austrálii, Tunisku, Rumunsku a na Korsice. Celosvětová výměra je 19.000 ha.

Sangiovese je zásadní pro výrobu vína Chianti, jehož název je totžný s oblastí Chianti. Odrůda je v tomto víně zastoupena 75 až 92 procenty. V modernějším pojetí ji doplňuje Merlot a Cabernet Sauvignon, v klasické receptuře se k ní přidává modrá Canaiolo a bílé Trebbiano toscano a Malvasia. Bílé odrůdy totiž  velmi dobře zjemňují Sangiovese, která je až příliš tříslovinová. Oblast Chianti  leží mezi Florentinou a Sienou. Ve středověku se pod tímto pojmem rozumělo místo kolem obcí Radda, Gaiole a Castellina. V roce 1716 toto území rozšířil velkovévoda Cosimo III. Medicejský (1670-1723) ještě o obec Greve. Jenže pak začaly název Chianti pro svá vína neoprávněně používat i sousední vinařské oblasti, a tak se pod touto značkou mnohdy produkovalo víno různých odrůd, nevalné kvality a vysoké ceny. V roce 1932 je Musolini pro jistotu všechny uznal jako pravé Chianti a tento zmatek trval až do 80. let minulého století. Dnes existuje osm různých částí oblasti Chianti, které musejí být uvedeny na etiketách. A aby se nějak rozpoznalo Chianti z původní oblasti, dostalo přívlastek Classico a gallo nero – černého kohouta na vinětě.

Příběh kohouta

V 15.století se Siena s Florencií nemohly dohodnout, kudy vede hranice oblasti Chianti a komu tedy patří. Dohodli se takto: Každé město si opatří kohouta a v určený den ráno vyrazí ze svého města jezdec na koni v okamžiku, kdy kohout zakokrhá. Tam, kde se jezdci potkají, bude hranice. Sieňané si pořídili bílého kohouta a pečlivě ho krmili, aby měl sílu. Florenťané černého a nechali ho hladovět. V určený den zakokrhal ještě za hlubokého soumraku ten florentský, protože měl hlad, zatímco ten sienský si ještě chvíli pospal. Větší kus cesty pochopitelně urazil jezdec z Florencie, která si také oblast Chianti rozšířila.

Recept Chianti

O vývoj platného receptu se totiž zasloužil Bettino Ricasoli, potomek věhlasného šlechtického rodu s původním sídlem v Castello di Brolio, které je   považováno za nejstarší vinařskou usedlost na světě. Sám Bettino byl v roce 1861 dokonce předsedou vlády mladé Itálie… No a teď ten jeho recept: 70% Sangiovese, 15% Canaiolo nero, deset procent bílých odrůd jako Trebbiano Toscano a Malvasia del Chianti a pět procent dalších odrůd. Přidáním bílých hroznů získává Chianti na lahodnosti a je vhodnější k rychlé konzumaci. Ale je tady ještě jeden fígl: Po sklizni se část bílých hroznů nechala usušit a po vykvašení se přidaly k vínu. Tím se kvašení znovu vyvolalo a zvýšilo plnost a kulatost vína i obsah alkoholu. Způsobilo i rozptýlení kysličníku uhličitého a víno se zdálo být mladé a svěží. Metoda se jmenuje governo. Kromě fialek ucítíte na druhé polknutí ostružiny, třešně, pepř a vanilku. Možná. A možná taky ne. Do vašich chutí nikomu nic není.

Příběh Brunella

Jestliže je Chianti jedním z nejpopulárnějších italských označení původu, pak Brunello je nejprestižnějším. V roce 1980 obdrželo jako první víno oficiální uznání DOCG. Jeho pěstební oblast je víceméně identická s územím obce Montalcino. Brunello není odrůda ani oblast. Je to víno, které se právě tady vyrábí čistě z odrůdy Sangiovese, respektive jeho klonu Sangiovese grosso. Asi před 150 lety si jistý Clemente Santi všiml, že některé keře Sangiovese mají nápadně kompaktní hrozny. Jejich dohněda zbarvené bobule byly menší se silnějšími slupkami. Když z nich vyrobil víno, bylo výraznější. V roce 1888 jeho strýc Ferruccio osázel vybraným materiálem jednu celou vinici a Brunello bylo na světě. Po vylisování se nechává delší dobu na rmutu se slupkami, což vede k výrazným tříslovinám a kyselosti. Musí se pak kompenzovat tím, že víno několik let zraje v sudu ze slavonského dubu. Dodnes se Brunello nesmí prodávat dříve než po pětiletém školení, reserva dokonce po šesti letech. Název Brunello se předtím objevil už v dokumentech ze 14.století. Není ovšem jasné, jaký druh vína se tím mínil. Dnes se vyrábí jen v dobrých ročnících.

Vlastnosti: Sangiovese  v nepříznivém počasí hůř dozrává a napadají ho plísně. Sklízí se začátkem října.

Víno: Bohaté na třísloviny, při vyšších výnosech ploché bez struktury. Typické je aroma fialek, v chuti  ostružiny, třešně, švestky, v silných vínech tabák a vanilka s nahořklým koncem.

Gastronomie: Zaječí ragú na víně.

Share:

subscriber